Stezujeme si, kdyz vlastne nemame na co?!

Co se tyce naseho bytu, povidani by vydalo na knizku. Kdyz uz jsme ho na zacatku cervence predelali na bydlitelne prostredi a zbavili se vsudypritomnych svabu, vsichni si oddechli. Presto jsme satle meli problemy s lednickou co nedovira a timpadem se kazi jedlo, odpady, ktere neodtykaji, zachod, ktery protyka atd.. Urgujeme majitele bytu, aby s tim neco delal, kdyz uz mu platime takovej najem.. V Tunisku je vsechno neskutecne pomale, hlavne prace, za kterou nejsou penize. Tak se stalo, ze v okamziku, co k nam do bytu nastehovali sestou osobu, ktera nemela kde spat poradne, jsme na ne zacali tlacit..

Do naseho bytu prijizdeji stazisti ze 3 pobocek. Zde je kamen urazu v komunikaci, jelikoz dve pobocky si zapomely rict, ze zhruba ve stejnou dobu k nam nastehuji sveho stazistu. Nejdriv prijel Mohammed, kluk z Egypta. Logicky jsem se ja prestehovala do druheho pokoje a svuj pokoj, kde jsem dosud byla sama, prenechala Mohammedovi. Mame 3 pokoje na spani, dva, kde jsme po dvou holkach + treti s Mohammedem. Par dni na to, ze prijede Ikram z Maroka. My na to, ze nema kde spat.. nikdo neresi. Ikram prijede na byt, ja jsem byla pryc, prijdu na byt, spousta lidi kolem, naprosta vetsina s nastvanym vyrazem, moje postel prestehovana k Mohammedovi do pokoje.. ze pry mam spat na jedne posteli s Mayou, moji spolubydlou, jelikoz ona mela sirsi postel (prolezenou v prostred, tudiz pokud tam spi dva lidi, oba padaji doprostred).

Slibili nam, ze dalsi den donesou postel. OK, bezesna noc za mnou. Dalsi den ze nam donesou jenom matraci, jelikoz nemaji auto na prevezeni postele. OK, neva, hlavne to sem dovezte! Odpoledne se zastupci dvou pobocek sesli u nas na byte, aby prodiskutovali situaci. Prisli, pozdravili, sedli si, nas ignorovali. Kdyz jsem sedela u nich a snazila se z arabstiny nco pohytit, zapojit do rozhovoru, rekli, ze resi, a pokracovali v arabstine. Pak ze pujdou pryc, ze Ikram dneska pujde spat k jednomu z nich a zitra snad postel donesou. Velice dlouhodobe reseni, kdyz vsichni rano vstavame ve stejnou dobu a vsichni potrebujou sprchu! Na odchodu jsem je zatahla ukazat problemy s lednickou a odpadama, citili se urazeni, ze to musi resit (pritom jim to mlatime o hlavu uz 3 tydny). Lednicku resi tim, ze ji zepredu podlozi, aby se dvere zaviraly svoji vahou! Odpady vyresili chlapsky, odsroubovali a vycistili. U toho furt arabsky neco nadavali, Mohammed, ktery jim rozumi, pak rikal, ze nas proklinali, proc po nich porad neco chceme!!! - Zabit:) Jelikoz tady se vsechno resi az v okamziku, kdy problem uz nejde odklozit.. a hlavne v arabstine, o nas bez nas.

Tato historka zpusobila zvlastne neprijemnou atmosferu u nas na byte. Navic k nam na noc mela prijet stazistka ze Sfaxu, co dalsi den rano letela pryc a nestihla by rano dojet. Kdyz nam vypravela svoje zazitky s bydlenim a praxi, kterou mela mit, rikali jsme si, ze si vlastne zijeme jako kralove.

Roxana mela stravit mesic na pobocce ve Sfaxu a spolu s dalsimi stazisty pracovat na programu o osvete ohledne HIV/AIDS. Bydlela na byte 2+1 s dalsimi 9 stazisti a nefungoval jim vubec zachod. Byt byl naproti univerzite, takze pry na internet a zachod chodili tam. Jejich postele byly matrace polozene na zemi a skrine byly jejich vlastni kufry. Ohledne staze - zadna se nekonala poradne. Byli pry na dvou skolach a meli dve prezentace, z cehoz jedna byla skolka, kde nejdriv dobu cekali, az se deti vzbudi a pak naji.. nacez zjistili, ze jim vubec nerozumi v anglictine, tak odesli. To byl ve zkratce pribeh Roxany, ktery nas chvilema rozesmal, chvilema rozbrecel, ale donutil nas uvazovat nad tim jak my se mame dobre a co jsou vlastne veci, co mame pozadovat a co mame nechat byt a neresit.. Ve Sfaxu nikdo neplatil za najem.. my platime castku co normalni Tunisani, at tady zijeme ve dvou nebo v 6 lidech...