Jak to vsechno predcasne skoncilo

Sobota je v Tunisku statni svatek, Den zeny (myslim, ze to je spojene se ziskanim volebniho prava pro zeny tady, nevim presne). Kazdopadne bylo prekvapive neskutecny vero a minulym tydnu, jak jsem se spalila do nemoty a loupu se cela jeste ted!!! se mi nikam na vylet nechtelo, tak jsme si udelali na byte hezky den tim, ze jsme si ukazovali typicke serialy a filmy nasich zemi.. samozrejme ty nejhorsi mozne... takze byla zabava. vecer jsem sla s kamosema na caj, ze jsme se dlouho nevideli.. a pak jsem se vracela zpatky na byt. Cestou kterou chodim porad, jenomze dneska smula...

na ulici nikdo siroko daleko, jenom ja, cizinec s (pujcenym) ipodem v ruce... mela jsem tu smulu, ze jsem narazila na dva idioty, kteri se nudili, chteli me nastvat, tak na me dorazeli, vzali ipod, penize co jsem mela, parkrat do me strcili, zakroutili rukama a nechali byt.

Vysledkem je super skrabanec pres oko, luxusni modriny a par skrabancu. Vydesena a nastvana jsem dosla domu, ke zdeseni ostatnich s krvavou hlavou, jsem byla donucena jit na policii to nahlasit.. no a zacal super kolotoc. Po umyti hlavy jsem zjistila, ze ten skrabanec neni tak hroznej, modriny se hoji.. ale presto se policajti hodne starali, jelikoz jsme cizinec:)

Mohlo byt v tu dobu uz pul desate, jeli jsme do nemocnice, aby me prohlidli, jestli mi neco neco, tam okamzite chteli pasy i po spolubydlicich co me doprovazeli, vyptavali se nas vsech na miliony veci, kde bydlime, co tady delame, jaka je presna adresa nasi staze atd... doktori me vysetrili, napsali mi nejaky leky a prasky na uklidneni:))) a ja uz chtela dom, jelikoz ta nemocnice (verejna://) vypadala priserne, ze jsem se bala, abych tam jest neco nechytla:)) jenomze moje touha jit domu nic neznamenala, pac se tam pripletli policajti a ti uz me nenechali jit.. takze jsme jeli na policejni stanici, kde bylo cca 10 ruznejch typku, jeden delal zapis, psal rychlosti blesku.. asi v zivote neslysel o psani deseti prsty, natoz trema!! no des:) to uz bylo nejak kolem jedne hodiny v noci, my vsichni mrtvi, moje jediny prani jit domu a nechat me bejt.. zase nebylo vyslyseno:)) jelik jsme na dalsi policejni stanici, kde jsme meli sestavit profil podezreleho. Luxusni programek na vytvareni obliceju podezrelych! tak jsme tam stravili dalsi hodinu, nez ty jejich ksichty vypadaly verohodne. A hura domu!!! Je pravda, ze se mi ty prasky hodne hodily na usnuti:))

V nedeli dopoledne policajti volali, jestli muzu dojit na jinou policejni stanici upresnit jeste dalsi detaily. Pry jenom na chvilku... Tak jsme se po trech hodinach vratili s tim, ze jsem jim tam ZNOVA vypravela vsechno, ZNOVA si opisovali a zapisovali veskere moje udaje... s tim, ze kdyz v utery odlitam (ano, uz jsem se videla zpatky, kde kazdeho kolemjdouciho nepodezrivam, ze mi chce udelat jizvu Harryho Pottera na cele), tak mam v pondeli v 9h30 dojit na policejni stanici (opet jinou!!), kde budu identifikovat podezrele. CSI hadr:)

Kdyz jsem sla v pondeli na policii, tak se me ZASE vyptavali na to co se stalo, delali dalsi zapis, zNOVA si opisovali moje udaje... zadnej centralni registr nebo databaze zaznamu neexistuje:/ Z 15 minutoveho identifikovani se stalo dlouhe dohadovani, jelikoz prej meli moc podezrelych, z myho obleceni se jim podarilo ziskat DNA jednoho z tech idiotu, ale prej nemuzou testovat vsechny cico... Byli na me trochu nastvani, ze jedu domu a trochu jim marim vysetrovani, ale ja uz fakt nemohla....

Nejvetsi problem nastal, kdyz jsem po nich chtela kopii papiru co jsem jim podepisovala jako vypoved a zaznam z nemocnice, aby moji doktori popripade vedeli. Ale neeeee, pripad neni uzavren, tak nic nedostanu. Zabit. To jsem se hodne kroutila, ze chci papir, kterej dokaze, ze jsem to nahlasila na policii a ze jsem byla u doktora, kdyby pak neco. Nastesti jsem mela s sebou kamarady a tunisky AIESECare, kteri to vsechno vyhadali:) Takze jsme kolem polediho jeli do nemocnice pro ten zapis ze soboty. Jenomze ti osetrujici lekari (studenti mediciny!!) tam nebyli, tak mi to nikdo nemuze dat a navic nemam zadny legalni narok ten papi mit. Tak me vysetrili ( bleeee) a ze at od policie doneseme papir, ze mi to muzou dat. Hm, OK, jedeme na policii. Pres cele mesto, kdyz zrovna byly nejaky dalsi manifestace vsude kolem centra, takze zacpy a nemoznost s epradne neco dostat:/ Na policii uz o nas vedeli, tak jsme po pulhodce odchazeli s papirem jako doklad pro me (v arabstine, super, ale je to!!) a dalsim papirem, at mi vydaji papir v nemocnici. Jedem tu samou silenou trasu zpatky (v mini aute, kde nas je 6 a klimatizace nezvlada kvuli vedru). V nemocnici uz bohuzel nebyli ti doktori, kteri me predtim vysetrovali, timpadem mi potvrzeni nikdo nemuze vydat a podepsat, aby z toho nemeli problemy.. Po dalsim dohadovani, ze me teda pujdou vysetrit znova (potreti!!) a konec. Tak zase vsechno hnusny vysetreni.. apak se se mnou doktor loucil slovy - tak se zitra rano stavte na sekretariat... jsem myslela, ze me omejou... tak dalsi kolo dohadovani a pam doktor to sel prepsat sam a po chvili sjem dostala krasnou obalku s popisem veskerych skrabancu a modrin na tele, tentokrat ve francouzstine!!

V pul pate!! jsme se konecne z teto priserne slamastiky dostala totalne hladova a bez vody na byt (tak jsem si konecne zkusila napul ramadan, klobouk dolu pred vsema, co to poctive drzi!!!).

Mezitim jsem volala na ceskou ambasadu, co oni s tim muzou delat, tak jediny, s kym jsem mluvila je stazista, co tam je 2 mesice, jelikoz zbytek ambasady ma volno, tak jim mam nascanovat papiry a oni se budou snazit tlacit na uzavreni pripadu....

Holky na byte pripravili krasnou obedo/veceri, tak jsme se na to okamzite hladove vrhli a kecali a kecali a kecali:)

V noci jsem se sla konecne balit, tak vsichni sedeli u me v pokoji a kecali jsme dal pri mym baleni a pak teda jakoze 3 hodiny pred vstavanim na letdlo jsme sli spat:)

Na letiste jsme dorazili akorat, lidi mraky, prepazky trosku nestihaly:/ ani jsme se nestihli pordne rozloucit, slzy jsme ale stihli:) a mela jsem pul hodiny na to projit pasovou kontrolou a kontrolou zavazadel, coz v tomto poctu turistu a absolutne neodpovidajicimu poctu pracujich lidi znamenalo, ze jsem k odletove brane dobehla 10 minut po casu odletu.. a presto jsem jeste stala ve fronte lidi, co se cpou do letadla, takze i cas odletu letadla je v tunisku silne orientacni:D

no, ted sedim ve Vidni na letisti, cekam na Studenta do Prahy, kde na me budou vecer cekat rodice a ctu si vzkazy od spolubydlicich a brecim jak mala holka, jelikoz kdyz pominu tento posledni incident, tak to bylo naprosto bajecny a s lidma kolem jsme si neskutecne sedli a ... opravdu to byla life changing experience, na kterou nikdy nezapomenu...

Ramadan kereem i pro nas

Ramadan kereem aneb stedry ramadan. Co se tyce jidla urcite. A dolehlo to i na nas, co ramadan poctive nedrzi:)

Na vcerejsi vecer jsme byli domluveni, ze kamaradova mamka pro nas navari, my se postarame o salaty, zeleninu, ovoce, dezerty a dame si vecer do nosu. Plan super, ale! Spolubydlici Mohamed nebyl poradne doma, takze o teto domluve nevedel, kdyz se vcera vratil, byl unaveny, tak ani nesel do prace, prospal se.. a ze nemel co delat, tak se rozhodl, ze pro nas pripravi egyptsky ladeny obed:) Ja jsem se v pul treti vratila hladova z prace a kdyz jsem videla jakt o krasne vypada a jestli lip voni, rozhodla jsem se pockat, az to bude hotove. Coz na tom nasem jednom varici znamena za dalsi dve hodiny. K jidlu jsme se hladovi dostali pred patou, luxusne jsme se najedli, fakt vyborne kombinace cesneku a limetek, a dalsich veci co nevim co poradne byly:) Prejedeny jsme si sli lehnout a blizila se sesta hodina a volal nam kamarad, jestli mame poradny hlad a nachystane na vecer.. no, tak jsme trosky prikraslili pravdu, ze hlad mame, tesime se a na vecer prave chystame...

Timpadem jsem vstala z postele, vzbudila ostatni a donutila je jit se mnou neco koupit. Nenakoupili jsme toho moc, vsichni este prejedeny:) Vecer nachystano, jidlo na stole. A zase krasne vonelo!! Mamka nam pripravila typicke tuniske bricks (neco syroveho zapecene v necem psenicnem), kafteji (zeleninovy mix s orestovanymi jatry) a tuniske lasagne - hooooooodneeeeee palive s extra porci harissy (chilli paprikova pasta). Prestoze nase relativne scvrkle zaludky byly plne, na tuhle nadhery se jeste premohli a po chvili jsme vsichni odpadli jak koule. Chudak Malek (tuniskej kamos) se divil, ze moc nejime.. jsme mu nemohli rict o Mohamedove obede ve vecernich hodinach, to by chudak nerozdejchal a my se citili neskutecne trapne:((

No, kazdopadne zaver byl takovy, ze nas jeho mamka na priste pozvala k nim domu, ze uz ma vymyslene co pro nas bude varit, tak se mame tesit:) Co se stedrosti tyce, jsou Tunisane machri.. ne jenom ohledne jidla, ale pomoci, kdyz je potreba nekam odvest, neco udelat.. s radosti!! jenom jim to nekdy trosku trva:))

Volny vikend, vyplata v kapse - vylet do Bizerte :)

Sice jsme rikaly, ze s cestovanim po Tunisku pockame na konec ramadanu a hlavne na zari, az nebude takove vedro, presto nas prepadla touha objevovat. V sobotu jsme se vydali smer sever, temer nejsevernejsi misto Tuniska - Bizerte a Cap Blanc.

Vyrazili jsme v 8 hodin na

louage. Louage je hromadne taxi, ktere funguje temer ve vsech mestech, minibusy, ktere jedou v okamzik, kdy je plno, tudiz zadny jizdni rad (kterej stejne neexistuje vubec nikde v Tunisku). Dorazili jsme do stanice Bab Alioua v centru mesta, suverene jdeme zjistovat odk

ud to jede... a panove nas vykazou pryc, jelikoz do Bizerte se pry jezdi od nekud jinud. Prvni prekvapeni dnesniho dne. Tak nas taxi dovezl na spravne misto, ktere jsme pak zjistili je primo u nas ve ctvrti, takze jsme rano nemuseli 45 minut travit v taxiku jak trotli:))

Meli jsme stesti, posledni dve mista, tak jsme hned vyrazili. V pul desate jsme byli na miste s cilem projit centrum mesta, dojit az na sever (cca 7 km z centra), uvelebit se na plazi, projeit se cestou zpatky a vecer se vratit.

Mesto bylo moc krasne, rikali nam, ze turisticke.. skoro bych rekla, ze jsme byli jedini turisti siroko daleko. Prosli jsme si medinu, pristav stary 3 000 let!!!!!! a mistni trhy.

Jelikoz jsme si mysleli, ze je toto misto mimo Tunis vice konzervativni a tudiz dodrzujici

ramadan, az do 12 hod jsme se bali vytahnout flasku s pitim i jidlo:) nakonec uz

jsme byli na aleji vedouci podel plaze na sever, nikde nikdo, tak jsme si na chodniku rozlozili deku a tajny bufet s vyhledem na plaz. Auta jedouci kolem se mohla utroubit a motorkari hlavy ukroutit, my se nemohli vynadivat na volne se potulujici velbloudy na plazi. Lidi jdouci kolem nas nam prali dobrou chut (tomu uz rozumime!!!), takze asi v pohode.

Vydali jsme se dal na cestu, uz nam zacinalo byt horko, ja uz citila spalena zada a frnak, ale co, prece zvladnem, ne? Zeptali jsme se panu sedicich pod pristreskem, jestli jdeme spravne na sever, pry ano..a vydesili se, ze pry to je pesky daleko (4km jeste!!) a dali se s nama do reci. Po chvili jsme narazili na promen

adu primo na mori a zacali delat fotky jak silene. Kdyz jsme chteli pokracovat, narazili jsme na jednoho z tech chlapiku z pristresku, jak na nas ceka a ze nas doveze na sever, at nemusime chodit.. to urcite!! :)

Kdyz uz jsme dorazili na sever, jedine co jsme chteli bylo prevlict se do plav

ek a konecne do more, vedroooooooo. Jenomze zrada, prevlikarny se tady nevedou. Zeptali

jsme se chlapiku, co stali vedle, jestli jsou nekde blizko zachody nebo neco na prevleceni.. Prej ne, ale muzem vyuzit jejich auto.. jasneeee!!! nakonec pro nas premluvili chlapika z palmoveho obc

ers

tvovaciho stanku, at nas necha prevlict ram, tak hura. No, pak uz se od nas neodlepili.. ze pry jsme hrozne sympaticke a urcite vyuzijeme panskou spolecnost, aby nas nikdo neobtezoval (halooo, a oni

jsou co jako?!) a ze nam chteji ukazat to nejlepsi z Tuniska. Doslova se od nas neodlepili, vypraveli jak jsou tady na dovolene, jinak pracujou v Nemecku a v Dubaji, od dob co jsou tady poradne s holkama nemluvili a jak je hrozne tezke byt tady s nama, protoze je ramadan a oni se na nas nemuzou koukat zadnym zadoucim pohledem a ani na nic pomyslet a to je tak hroooozne tezke. No, pak nas chteli vzit na veceri, projizdku autem, dovezt nas zpatky do Tunisu, koupit letenku do Dubaje, setkat se s nama v Nemecku atd..

na(ne)stesti uz jsme citili, jak se nam pali kuze na tele, nechali jsme se dovezt na louage odkud jsme vyrazili zpatky. Spalene jak rajcata jsme si dali ledovou sprchu, ktera po chvili byla zase tepla, jelikoz nase spalene telo se stalo prutokovym ohrivacem. O tom jak se nam priserne spalo v noci navic kdyz se zase teploty vysplhaly pres 40 s mirnym vetrikem ze sahary ani psat nemusim:)

Horko nehorko aneb sportem k dehydrataci

Po mesici co jsem tady jsem se rozhodla, ze se zacnu hybat (haha, ja vim!!!). Nektere spolubydly chodi do posilky, coz se me z financnich duvodu vyhlo, jelikoz tady funguje system pouze mesicniho a trimesicniho predplatneho, zadne jednorazove vstupne, a 3 mesice jsou v prepoctu za 2500kc, coz mnou malem svihlo. Vedro samo o sobe navic k zadnym sportovnim aktivitam nevybizi a okoli bytu jakbysmet - baraky, baraky, silnice, odpadky, baraky, silnice, skladka... nejblizsi park pul hodiny cesty po silnici prvni tridy:)

Jenomze!!!!! jak zacal ramadan, najednou se vsechny ulice vyprazdnily. Doslova!!! V pul osme vecer venku nikoho neni sance potkat, vsichni jsou zalezli doma, jelikoz konci pust a vsihni pospolu krasne veceri. To mi dodalo motivaci k tomu se navlect so botasek, kalhot a trika a vyrazit na silnice v okoli a neriskovat obecenstvo, kdyz mi z obliceje odkapava pot:)

Venku se nam v prumeru dari behat/chodit neco pres hodinku a dokonce jsme se uz ponaucili, ze je opravdu nutne si s sebou brat lahev vody!! :) Clovek by rekl, ze uz je vecer (v tu dobu se akorat stmiva), ze to bude v pohode, ale chyba! Po hodine lehkeho joggingu se nam najednou spolubydla vytratila, tak jsme na ni chvilku cekali, furt nikde.. Sli jsme zpatky po ceste a videli jsme ji jak temer v mrakotach omdliva na obrubniku. Sebrali jsme se a hned ji dotahli domu. Cestu z ni vypadlo, ze se dneska snazila drzet ramadat (takze nic nepila) a v okamzik, kdy se muze pit jsme se vydali ven, takze si stihla dat tak sklenicku vody... No, co dodat, prej si myslela, ze uz je na to vedro zvykla...

Ramadan naruby.. u nas v praci rozhodne

Ramadan.. tolik ocekavany mesic, tolik pribehu kolem toho, tolik zvedavosti.. Obavy z toho, ze si nosim do prace jidlo, tajne jim a pak z toho mam vycitky... jsou tatam...

Nejvic lidi drzelo ramadan prvni den. Dalsi den najednou pulka lidi zacala kaslat, mit cukrovku, zaludecni problemy, zakazano doktorem drzet ramadan atd. Z cehoz logicky plyne, ze kdyz je clovek nejak nemocny nebo indisponovany, ramadan se ho netyka. Takze se vesele kouri, pije, ji...Na ulici verejne nikdo, samozrejme, ale u nas v praci.. Je nas tady 6 vcetne me.. dnes drzi ramadan pouze jedna. V praci mych spolubydlicich se pry vsichni poctive posti, ale uz se nasli i taci, kteri se tvari, jak drzi ramadanovou partu, ale jako jedini maji plno energie pres den...

Dnes pred polednem se u me stavil sef, mel zvlastni naladu, diskutovali jsme praci, pak odesel. OK. Po chvili byl vedle v kuchynce, kouknul na me, ukazal at jdu za nim. Ja vydesena co jsem provedla. V kuchynce mel sef a jeste druhej typek udelany bufet, ke kteremu me prave pozvali:) Bagety, syry, salam, cola.. zavreni v kuchynce jsme se ladovali opreni o kuchynskou linku, potajmu, aby nas nikdo nevidel.. prekvapive prisla ta jedna holcina co se posti a sklidili jsme hodne odmitave reakce:(

O nejakou chvili pozdeji, ze pry jdeme na kafe. Muj prekvapeny vyraz byl brzy vysvetlen. Vzhledem k tomu, ze je veskere obcerstveni pres den zavrene, jedine co kafe chtivym sefuů zbyva je Sheraton. No tak jsme jeli do Sheratonu, jen tak, dat si kafe. Netusim kolik to muze stat, ale asi dost, jelikoz i muj rozhazovacny sef, ktery si pravidelne dava tak 3 kafe si tady dava pouze jedno. Zajimave je, ze je tady plno, ocividne se nejedna jenom o hosty hotelu, jelikoz se vsichni z osazenstva hodne dobre znaji a vykladaji si:)

Sef vypravel, jak u nej v peticlenne rodine jedine jeho manzelka drzi ramadan, ostatni normalne jedi a kouri... tak jsem si rikala, jaky je smysl mit ramadan jako svaty postni mesic, kdyz si spousta lidi hleda vymluvy a pustu se vyhyba..

Presto musim rict, ze je hrozne hezke, ze vsichni dodrzuji vecerni cast ramadanu, kdy konci pust a vsichni se vecer sejdou u vecere. Doslova vsichni, na ulici neni videt ani auto, cloveka, nikoho. Cela rodina a pribuzni a znami se schazi, navzajem se vsichni pozyvaji, takze mame kazdy ruzna pozvani od pratel na ramadonovou veceri k nim do rodiny. Takze v tydnu jedeme do Hammametu, o vikedu do Sousse. Lidi jsou extremne mili a pohostinni a radi se podeli a pozvou.

Stezujeme si, kdyz vlastne nemame na co?!

Co se tyce naseho bytu, povidani by vydalo na knizku. Kdyz uz jsme ho na zacatku cervence predelali na bydlitelne prostredi a zbavili se vsudypritomnych svabu, vsichni si oddechli. Presto jsme satle meli problemy s lednickou co nedovira a timpadem se kazi jedlo, odpady, ktere neodtykaji, zachod, ktery protyka atd.. Urgujeme majitele bytu, aby s tim neco delal, kdyz uz mu platime takovej najem.. V Tunisku je vsechno neskutecne pomale, hlavne prace, za kterou nejsou penize. Tak se stalo, ze v okamziku, co k nam do bytu nastehovali sestou osobu, ktera nemela kde spat poradne, jsme na ne zacali tlacit..

Do naseho bytu prijizdeji stazisti ze 3 pobocek. Zde je kamen urazu v komunikaci, jelikoz dve pobocky si zapomely rict, ze zhruba ve stejnou dobu k nam nastehuji sveho stazistu. Nejdriv prijel Mohammed, kluk z Egypta. Logicky jsem se ja prestehovala do druheho pokoje a svuj pokoj, kde jsem dosud byla sama, prenechala Mohammedovi. Mame 3 pokoje na spani, dva, kde jsme po dvou holkach + treti s Mohammedem. Par dni na to, ze prijede Ikram z Maroka. My na to, ze nema kde spat.. nikdo neresi. Ikram prijede na byt, ja jsem byla pryc, prijdu na byt, spousta lidi kolem, naprosta vetsina s nastvanym vyrazem, moje postel prestehovana k Mohammedovi do pokoje.. ze pry mam spat na jedne posteli s Mayou, moji spolubydlou, jelikoz ona mela sirsi postel (prolezenou v prostred, tudiz pokud tam spi dva lidi, oba padaji doprostred).

Slibili nam, ze dalsi den donesou postel. OK, bezesna noc za mnou. Dalsi den ze nam donesou jenom matraci, jelikoz nemaji auto na prevezeni postele. OK, neva, hlavne to sem dovezte! Odpoledne se zastupci dvou pobocek sesli u nas na byte, aby prodiskutovali situaci. Prisli, pozdravili, sedli si, nas ignorovali. Kdyz jsem sedela u nich a snazila se z arabstiny nco pohytit, zapojit do rozhovoru, rekli, ze resi, a pokracovali v arabstine. Pak ze pujdou pryc, ze Ikram dneska pujde spat k jednomu z nich a zitra snad postel donesou. Velice dlouhodobe reseni, kdyz vsichni rano vstavame ve stejnou dobu a vsichni potrebujou sprchu! Na odchodu jsem je zatahla ukazat problemy s lednickou a odpadama, citili se urazeni, ze to musi resit (pritom jim to mlatime o hlavu uz 3 tydny). Lednicku resi tim, ze ji zepredu podlozi, aby se dvere zaviraly svoji vahou! Odpady vyresili chlapsky, odsroubovali a vycistili. U toho furt arabsky neco nadavali, Mohammed, ktery jim rozumi, pak rikal, ze nas proklinali, proc po nich porad neco chceme!!! - Zabit:) Jelikoz tady se vsechno resi az v okamziku, kdy problem uz nejde odklozit.. a hlavne v arabstine, o nas bez nas.

Tato historka zpusobila zvlastne neprijemnou atmosferu u nas na byte. Navic k nam na noc mela prijet stazistka ze Sfaxu, co dalsi den rano letela pryc a nestihla by rano dojet. Kdyz nam vypravela svoje zazitky s bydlenim a praxi, kterou mela mit, rikali jsme si, ze si vlastne zijeme jako kralove.

Roxana mela stravit mesic na pobocce ve Sfaxu a spolu s dalsimi stazisty pracovat na programu o osvete ohledne HIV/AIDS. Bydlela na byte 2+1 s dalsimi 9 stazisti a nefungoval jim vubec zachod. Byt byl naproti univerzite, takze pry na internet a zachod chodili tam. Jejich postele byly matrace polozene na zemi a skrine byly jejich vlastni kufry. Ohledne staze - zadna se nekonala poradne. Byli pry na dvou skolach a meli dve prezentace, z cehoz jedna byla skolka, kde nejdriv dobu cekali, az se deti vzbudi a pak naji.. nacez zjistili, ze jim vubec nerozumi v anglictine, tak odesli. To byl ve zkratce pribeh Roxany, ktery nas chvilema rozesmal, chvilema rozbrecel, ale donutil nas uvazovat nad tim jak my se mame dobre a co jsou vlastne veci, co mame pozadovat a co mame nechat byt a neresit.. Ve Sfaxu nikdo neplatil za najem.. my platime castku co normalni Tunisani, at tady zijeme ve dvou nebo v 6 lidech...

Ramadan zacal, vsichni sili

O Ramadanu jsme sliseli od zacatku naseho pobytu, neskutecne pribehy o tom jak se cely den vsichni posti, zadna voda, jidlo, cigarety.. navic v tomto vedru!!

Tyden pred Ramadanem byly vsechny obchody vykoupeny. Lidi nakupovali zasoby jidla a piti, jelikoz tento mesic je typicky tim, ze jakmile se postite pres den, vecer a v noci zacinaji ty prave hody, travite cas vecere spolu s rodinou, navstevujete se s pribuznymi, prateli. Spousta mladych Tunisanu se chvastala, ze Ramadan dodrzovat nebudou a nebo ze budou drzet, jenom budou porad kourit a pit. V cem je pak smysl nejist, kdyz uz ostatni je poruseno? Zajimave je, ze jeden z techto lidi se hned prvni den Ramadanu poctive postil. Poznali jsme to tak, ze k nam neprisel s cigaretou v ruce a byl neskutecne nervozni a jedine mene lichotive slovo zpusobilo jeho vybuch. Pak se chvili uklidnoval a byl zase v pohode.. protoze vedel, ze za hodinu uslysi chlapika z mesity a bude se moct napit vody.

Ramadan ovsem znamena i zkraceni pracovni dobu pro uplne vsechny, vcetne tech, co dosud nemeli letni pracovni dobu jako ja:) tzn., ze ted cely Tunis konci a zacina ve stejnou dobu. Coz ve sve podstate znamena to, ze se v jednu dobu na ulici pohybuje vicel idi, ze v obchodech je vice lidi a ze moje navsteva Monoprix, ktera pravidelne zabirala 10 minut nyni znamena pul hodiny navic stravene ve fronte s nakupem poslednich zbytku potravin.

Ja jsem se na ramadan nedala, mozna zkusim pozdeji, az nebude takove vedro. Stacilo, ze jsem si jednou zapomela lahev s vodou do prace a cestou jsem sebou malem svihla:/ V praci se me ptali, jestli ramadan drzim, ja na to ze ne - nejsem muslim. Hned velke pohorseni a ze se pry taky musim postit nebo to alespon zkusit atd. Se slovy, ze to chci zkusit jsem odesla schovat vodu na stole u sebe v kancelari. Sice ramadan nedrzime, ale snazime se maximalne respektovat mistni, ze pred nimi nejime, jidlo nemame nikde vystavene, uz mam i vodu schovanou:)

Horsi je situace na byte. Je nas tam 6, z toho dva co ramadan drzi. Dohodli jsme se, ze se nebudeme nijak omezovat, prece jenom je to nas byt, ktery s Tuniskem ma maloco spolecneho, jelikoz je neskutecne mezinarodni. Po praci jsme se normalne vsichni sesli u stolu, 4 obedy, 2 bez niceho. Az na to, ze obe holciny stravily odpoledne tim, ze varily a chystaly si salaty a testoviny na veceri. V tu chvili jsem neskutecne obdivovala jejich vuli to jidlo po priprave schovat a ani se ho nedotknout!! Jedna holcina rikala, ze hlad neni tak hrozny, ale zizen! Ze nemuze ani poradne mluvit, jak se ji lepi jazyk na patro.

Nejlepsi byly posleni minuty, kdy obe slecny napjate cekaly pred svym talirem, vedly radoy nezavaznou konverzaci a cekaly, az se ozve mesita s oznamenim o ukonceni dnesniho pustu. V jednu chvili uz holky mely slysiny, ale to prave oznameni bylo hodne slysitelne a hoooodne dlouhe!! Bohuzel, holky toho moc nesnedly, jelikoz si zaludky zaplnily veskerou vodou a colou co pily asi pul hodiny:)